RFTS Kamýk nad Vltavou 22. - 24. 9. 2006
1. den
V pátek asi kolem čtvrté jsme měli sraz u tramvaje, takže jsem přišel ze školy vyměnil aktovku za batoh a valil jsem. Na republiku jel Skřítek, Dáda, Mráza, Babča, já a Gabča, která jela místo Romea, protože ten šel juchat. Jeli jsme šlainou do Lužánek, kde jsme asi půl hodiny čekali na autobus. U autobusu jsme Hádům dali stany a řekli jim kolik je tam přesně kolíků aby je všechny v pořádku vrátili. Nasedli jsme do autobusu a vyrazili do Kamýku. V autobuse byla celkem nuda. Nejdřív jsem chvilku poslouchal nějaký holky za nama, jak se učí bylinky a zjistil jsem, že jsou dost tupýprotože nevěděli úplně ty základní. Pak jsme všichni začali konverzovat anglicky. To byl fakt zážitek, protože naše angličtina stojí za... Prvně nám Gabča říkala anglicky Červenou Karkulku a my jsme překládali. Pak jsme začali konverzovat o Pirátech z Karibiku. Bára byla Keira Knitley, Skřítek Kraken, Mráza Orlando Bloom a já Johny Depp. Baly to fokat sranda, ale doufám, že nás tam nikdo neposlouchal. Cesta potom docela rychle uběhla. Když jsme dorazili do Kamýku, vydělali si věci z autobusu šli jsme se ubytovat do školy. Na chodbě v přízemí byly vystavený poháry. Nám se hned líbil ten největší. Poté co jsme si dali věci do třídy, jsme šli na večeři. No, těžko říct co to bylo (znáte to školní jídelna) nazývali jsme to guláš. Když jsme jedli, losovalo se pořadí na zítřejší závod. Na losování měli chodit sličné dívky z každého oddílu. Za nás losovat třeba Mikin alá Alena. Večer se v tělocvičně promítal film Snowboarďáci. Pak tam za mnou a za Bárou přišel nějakej kluk, jmenoval se Jenda a zeptal se nás jestli nejdem s něma ven. Tak jsme šli, venku jsme si sedli na lavičky a kecali jsme. Seznámili jsme se tam se strašně moc lidma. Spát jsme šli poměrně brzo, aby jsme byli na závod vyspaní.
2. den - den závodu
Ráno jsme vstali asi o půl osmé. V osm jsme měli být u klavíru dole, kde nám George něco řekl k závodu. Pk jsme šli na snídani - měli jsme jedno malý kolečko salámu, máslo, trojúhelníček nějakýho sýra a k tomu rohlíky. Když jsme dojedli tuto "vydatnou" snídani. Startovat jsme měli až za dvě hodiny, tak jsme šli do tělocvičny, kde jsme ještě s instruktorama z Phoenixu hráli fotball. Tady jsme se jako "fotbalový oddíl Brabrouci" moc nepředvedli a pantofle našemu fotbalovému výkonu moc nepřidali. Namotivovaní jsme si šli pro věci a vyrazili na start. Závod jsme rozběhli, aby si soupeři mysleli, že celou cestu poběžíme, ale hned za zatáčkou jsme zastavili. První kontrola bylo dřevaři. Já s Gabčou jsme uřízli polínko a Bára ho brilantně rozčtvrtila a z jedné čtvrtniy udělala deset třísek - dostali jsme 12 a valili dál. Potom byla botanika. Měli jsme určit 6 bylinek a 6 dřevin - ty holky co seděli na kontrole by to sami stoprocentně nepoznali. Chtěli po nás druhej název vrby, tak jsme jim řekli jíva, ale oni řekli že je to bělokorá. (Nevim jak jsme to měli poznat, když tam byla jenom větvička.) Botanika se nepovedla, měli jsme 4 a pohár nám mizel před očima. Na další kontrole - mapa a buzola byla Lída s Jendou, ale dali nám jenom 7. V terčovým úseku jsme nemohli najít 2 a tak jsme si vymysleli zříceninu. Na jízdních řádech byl Rodgi místo 4 minut jsme tam byli asi čtvrt hodiny, ale víc jak 8 nám nedali. Azimut v pohodě - 12. Pozorování přírody, tam jsme měli asi 7, protože to bylo na lesklých papírech proti slunku, takže jsme toho moc neviděli. Když jsme se vraceli kolem jízdních řádů, sprdnul nás Rodgi, že jdeme jak na procházku, tak jsme se rozběhli, ale jenom co na nás enviděl zase jsme zpomalili. Odhad vzdálenosti taky celkem v pohodě. Měli jsme myslim 9. Pak jsme zase běželi, protože na další kontrole byli taky Brňáci. Za stan jsme měli taky 12. Další byla střelba ze vzduchovky. Tam jsem nastřílel 3 a holky nic, ale když jsme se pak s ostatníma bavili trefili jenom ti, co stříleli ze stejné vzduchovky jako já. Finskou stezku jsme zkazili. Gabča to udělala v pohodě, ale já s Bárou jsme nemohli vyšplhet na lano. Měli to udělaný pěkně blbě, protože když to neudělalo celý družstvo, dostali 0. To byl náš případ. Signelizace 12 a zoologii jsme ukecali na 8. Byli jsme rádi, že jsme v cíli. Ve škole na nás čekala Lída. Šli jsme se naobědvat. Tentokrát se jim však jídlo povedlo. |Po jídle jsme se šli osprchovat a pak jsme srovnávali naše výsledky s Vlčatama. Potom jsme si šli ven pinkat. Všichni se na nás dívali, byli jsme tam za strašný lamy. Byl tam s náma ještě Def a Adam z Phoenixu. Def nám dělal učitele volleyballu, ale moc to nepomohlo (ale mně s Bárou to docela šlo, hůř na tom byla třeba Paša a Gabča). Po tréninku jsme dostali hlad a tak jsme se šli navečeřet. Pak byla asi hodina volna. To jsme zase kecali s ostatníma. Jenda Báře ukázal holku, jménem Zajíc. Řekl nám, že si píše pořadník kluků se kterejma bude chodit a o Báře řekla, že je to její sokyně. Potom začala trapná "Dýza" na které mělo být vyhlášení. jeden z organizátorů si tam hrál na velkýho DJe a podle toho taky vyhlašování vypadalo - prostě ubohý. nakonec jsme byli 6. a Paša, Dáda, Mráza 4. Celkově to vyhráli Výři. Brno alespoň vyhrálo kategorii rádců. Po asi hodinovém vyhlášení, kdy se Báře chtělo hrozně na záchod a DJ pořád zdržoval jsme zase šli s instruktorama ven. Spát jsme ši tentokrát dost pozdě - asi ve 2, ale to už nevadilo protože nás čekala jen cesta v autobusu.
3. den
Ráno potom co jsme vstali jsme šli na snídani. Na snídani bylo asi to samí co bylo včera. Když jsme se nasnídali šli jsme si nahoru sbalit a uklidit. Kolem desáté pro nás přijel autobus. Cestou jsme se stavovali v dolech v Příbrami. Kromě toho, že jsme se tam svezli na super poduškách jsme se podívali ze čtyř stran na nějaký kolo, což moc velká zábava nebyla. Cestou k autobusu jsme jeli autobusem Výrů, kterej jsme museli roztlačovat. Konečně už jsme seděli v našem autobuse a valili do Modřic na hody. V autobuse nám pustili Shreka a pak nějakej trapnej film Slepičí úlet. Většinu cesty jsem ale stejně prospal. Cestou Gabči volala Ilona a tak jsme se dozvěděli, že Romeovi to v kroji moc sluší. Na cestu jsme dostali řízek. Usoudili jsme, že je to asi ze psa kterej tam v sobotu pořád pobíhal, ale v neděli už tam nebyl. Toho psa Bára pojmenovala Alík, ale Skřet říkala, že slyší na jméno Debil. Konečně jsme už dojeli do Lužánek, tam jsme se rozloučili a uháněli na hody. Doma jsme se zcivilizovali a spěchali k tělocvičně, kde na nás čekla zážitek největší Romeo v kroji.
RFTS bylo úplně super a doufám, že pojedu aji příště a k tomu vyhraju nějakej pohár.
Klídek, Máslo, Cynická tlama, Klidný pysk (Klidupysk)